Letos si děti na táboře vyzkoušely, jaké by to asi bylo pracovat pro vesmírný korporát. Staly se zaměstnanci a zaměstnankyněmi firmy SMILE s.r.o., která se zabývá sběrem šrotu na opuštěných planetách a jeho následném znovupoužití.

Děti proto byly rozděleny do pracovních divizí, dostaly přiřazeného Předáka z řad vedoucích a byly odvezeny na pobočku na jedné takovéplanetě s názvem B-612, kde postupně v různých oblastech měly nacházet a sbírat šrot. To však nebylo ani zdaleka tak jednoduché. Šrot byl na mnoha místech velmi vzácnou komoditou, a tak o něj zaměstnanci často museli bojovat s místními obyvateli, jako byliuctívači slepého boha v oblasti Reiche Sine Lumine nebo Na’Vi v džungli s názvemEywaeweng. V lepším případě se dalo s domorodci obchodovat, což se zaměstnancům povedlo například v pouštní oblasti Tafooine a v kolonii Argonianů. V neposlední řadě mnohdy sběr šrotu ztěžovalo samotné prostředí planety: zaměstnanci se museli vypořádat s třeskutými zimami plání Fryst, zdolat nepřístupné pohoří Mont Doom, prohledávat hlubiny moře Mare Nostrum a mnoho dalšího.

Práci jim navíc neulehčovala ani samotná společnost. Jejím hlavním sloganem sice bylo „Pracujte lépe, pracujte více, hlavně s úsměvem“, ale o ideálních pracovních podmínkách si zaměstnanci mohli nechat jen zdát. Ředitelství společnosti totiž vyhodnotilo produktivitu místní pobočky jako nedostatečnou a rozhodlo se ji do dvou týdnů uzavřít. Generální ředitelé navíc po svém příjezdu sem vyhlásili zavedení kvótového systému, aby vybrali ty nejproduktivnější zaměstnance, vhodné pro přesunuti na pobočku novou. Na každý den tedy zaměstnanci dostali počet kilogramů šrotu, který museli nasbírat. A pokud by se nějaké pracovní divizi nepodařilo splnit kvótu tři dny po sobě, byla by celá propuštěna, tedy odvezena na měsíc planety B-612 se zásobami pouze na tři dny. 

Zaměstnanci spolu s Předáky proto vymysleli plán, jak z planety utéct. Pod záminkou pořádání zaměstnaneckých závodů vesmírných lodí si za kredity, které dostávali za kilogramy šrotu nasbírané nad denní kvótu, každá pracovní divize začala stavět únikovou vesmírnou loď. Zaměstnanecké závody se samozřejmě musely uskutečnit, aby ředitelství opravdu nic netušilo a stavba všech lodí tak proběhla bez zádrhelů. Lodě se zaměstnancům nakonec opravdu hodily, protože poslední tři kvóty před uzavřením pobočky nesplnila ani jedna pracovní divize a ředitelství se tedy rozhodlo všechny zaměstnance propustit, celou pobočku vyhodit do povětří a odletět pouze s nasbíraným šrotem. Zaměstnancům se ale naštěstí podařilo ve svých lodích nejen zachránit, ale dokonce i dohnat Generální ředitele a zbytek Vedení a donutit je, aby jim z hlavního skladu vydali zaslouženou válečnou kořist. Společnost SMILE s.r.o. v reakci na tento incident vyhlásila ukončení činnosti a následnou likvidaci a všichni bývalí zaměstnanci se tak mohli v klidu vrátit zpět domů.

Hříbě